Hranice
tolerance.
Diskuse k problematice národních menšin
v ČR je vždy charakterizována limitujícím faktorem přizpůsobivosti většiny
k menšině a opačně. Je příznačné, že diskuse se vyhrocuje směrem
k vymezení prostoru, ve kterém se může národní menšina pohybovat a jsou
určované omezení, které jsou přijatelné jen pro většinu. Jenom že,
znalost soudobých právních principu je
cit. : „ ...základní dokumenty
legislativní i nelegislativní povahy, s nimiž - i když jsou pravidelně
zveřejňovány na webový́ch stránkách Rady vlády pro národnostní menšiny
(dále jen „Rada“), serveru Úřadu
vlády ČR, či jinou formou - není laická i odborná veřejnost zpravidla
dostatečně obeznámena” – dokument : “Národnostně menšinová politika České
republiky - Základní dokumenty”. National Minority Policy of
the Czech Republic - Key Documents.
Vydal Sekretariát Rady vlády pro
národnostní menšiny v Úřadu vlády ČR,
Praha 2003, taktéž “Sborník příspěvků ze semináře o implementaci zásad stanovených Rámcovou úmluvou o
ochraně
národnostních menšin v ČR “ (Koloděje, 2.
prosince 2003, Praha 2004 (publikováno 23. 04. 2004). A k tomu “Charta (Co bychom měli vědět)”, Informační text
orgánům veřejné správy k Evropské chartě regionálních či
menšinových jazyků s ohledem na její uplatnění v
praxi. Publikováno 13. 7. 2006.
Veškeré tyto dokumenty jsou uložené na obecních úřadech a kdyby starostové Těšínská si je ozřejmili, potom by nemuseli byt tak rozhořčení obsahem vydané Mapy Zaolzia.
Ted’ jsme v Evropě a je to dobře proto, že se napravují deformace socialistického
internacionalizmu ratifikováním evropských úmluv , tykající se menšin, implementací do právního řadu ČR.
Ale z dalších příspěvku čtenářů Horizontu je zřejmé,
jak hluboko je zakořeněn rudý bolševizmus, neboť n.p. skutečnost změny názvu řeky Olzy na Olší byla v 1973
roce součástí realizace hesla „ Ze Sovětským svazem na věčné časy a nikdy
jinak“ a Kartografická komise se
přiklonila ke změně proto, že v sovětských mapách tato řeka byla
pojmenována jako „Olcha“ .
Taktéž můžeme říci, že tento rudy bolševizmus se současně, najednou stál bílým a veškerá jednání, jenž se vymykají úsudkům
rádoby vlastenců v kategorií
domnělého úzusu se označují za velezradu.
Ten to jev má své podhoubí ve
frustraci, způsobené zvýšeným nezájmem
o určení národní svébytností v ČR. Je to zřejmé z výsledků posledního
sčítaní lidu kdy 2 643 666 ( 25,33 %) občanů neuvedlo svoji národnost a
proto prostodušší se jeví
výkřiky „ Kdo neskáče není Čech“.
Naopak prezentace
historických faktů a výsledků dosažených
dobrovolnou činností členů polských občanských sdružení je odsuzováno
jako snaha o iredentizmus. Při dnešním dobrodiní platnosti Schengenské úmluvy
podezírání z takových to úmyslu nese skutkovou podstatu šíření
poplašné zprávy a je na orgánech činných v řízení zda se kvalifikuji jako
nesnášenlivé a xenofobní.
Na konec jen jednu osobní
poznámku na adresu „spisovatele“ p. Jaroslava Čecha – už obrozenec Palacký
zdůrazňoval „ vlastenectví se projevuje
úctou k rodnému jazyku“ ale za
„slohovou práci“ vytištěnou v Horizontu, by Vám každý učitel základní školy nedal ani mínus čtyři.