ářčáářTraktat Lizboński
obowiązuje od 1.12. /Od 1.12. platí Lisabonská smlouva
Unia
Europejska - Pierwszego grudnia wchodzi w życie Traktat Lizboński. Wyłączne
kompetencje ma UE w pięciu dziedzinach. Należą do nich unia celna, określenie
reguł konkurencji gospodarczej potrzebnej dla funkcjonowania rynku
wewnętrznego, polityka walutowa dla krajów, gdzie walutą jest euro, zachowanie
zasobów biologicznych w morzach w ramach wspólnej polityki dotyczącej połowu
ryb i wspólna polityka handlowa. W ramach wspólnej polityki handlowej będą na
przykład rozstrzygane umowy o ochronie i poparciu inwestycji. Więcej wolności
mają kraje członkowskie w dziedzinie przemysłu, kultury i ruchu turystycznego.
Evropská
unie - Prvního prosince začíná platit Lisabonská smlouva. Výlučnou pravomoc má
EU v pěti oblastech. Mezi ně patří celní unie, stanovení pravidel hospodářské
soutěže nezbytné pro fungování vnitřního trhu, měnová politika pro členské
státy, jejichž měnou je euro, zachování biologických mořských zdrojů v rámci
společné rybářské politiky a společná obchodní politika. V rámci společné
obchodní politiky budou například řešeny smlouvy o ochraně a podpoře investic.
Více volnosti mají členské státy v oblastech průmyslu, kultury a cestovního
ruchu.
Najwyższymi
przedstawicielami Unii Europejskiej w dniu 1.12.2009 są nowo wybrany prezydent
Herman Van Rompuy, premier Szwecji - kraju przewodniczącego UE Fredrik Reifeld
i nowa minister spraw zagranicznych Catherine Ashton / Nejvyššími
činiteli Evropské unie dne 1.12.2009 jsou nově zvolený prezident Herman Van
Rompuy, premiér předsednického státu - Švédska Fredrik Reifeld a nová
ministryně zahraničí Catherine Ashtonová.
Ostatnim
państwem członkowskim Unii Europejskiej, które Traktat ratyfikowało, była
Republika Czeska. Prezydent Vaclav Klaus podpisał Traktat Lizboński bez kamer w
swoim gabinecie. Dziennikarzy poinformował tylko, że pomimo, że z Traktatem się
nie zgadza, podpisał go. Józef Szymeczek, przewodniczący Kongresu Polaków
powiedział redakcji “Głosu Ludu”, że dzięki ratyfikacji Traktatu Republika
Czeska łączy się z zachodnim światem, co na pewno jest dla nas tysiąckroć
lepsze, niż ciągłe spoglądanie w kierunku wschodnim. Prezes ZG PZKO Zygmunt
Stopa uważa, że podpis czeskiego prezydenta oznacza dostosowanie się Republiki
Czeskiej do zasad wspólnych działań 27 państw członkowskich. “Trudno mi
wyobrazić sobie problemy, jakie nastałyby, gdyby Republika Czeska nie
ratyfikowała Traktatu Lizbońskiego. To oznaczałoby powrót do stanu
początkowego, czyli stanu tworzenia wspólnej Europy. I odbiłoby się na
potencjale gospodarczym. Państwo nie wchodzące w skład globalnej ekonomii
zatraca możliwość dalszego rozwoju”.
Posledním
členským státem Evropské unie, který ratifikoval Smlouvu, byla Česká republika.
Prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu mimo kamery ve své
kanceláři. Novináře informoval pouze, že přestože se Smlouvou nesouhlasí,
podepsal ji. Józef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků řekl redakci “Głosu
Ludu”, že díky ratifikaci Smlouvy Česká republika se integruje se západním
světem, což je jistě tisíckrát lepší, než neustále nahlížení směrem na východ.
Předseda Hlavního výboru PZKO Zygmunt Stopa je přesvědčen, že podpis českého
prezidenta znamená přizpůsobení se České republiky do zásad společných aktivit
27 členských států. “Nemohu si představit, jaké problémy by nastaly, kdyby
Česká republika Lisabonskou smlouvu neratifikovala. To by znamenalo návrat do
výchozího bodu, to je tvorby společné Evropy. Odrazilo by se to na hospodářském
potenciálu. Stát, který není součástí globální ekonomiky, nemůže se dál
rozvíjet”.
Na pytanie
redaktora “Głosu Ludu” Jak pan przyjął podpisanie przez prezydenta Vaclava
Klausa Traktatu Lizbońskiego? wypowiedział się Stanisław Gawlik,
przewodniczący Polskiej Sekcji Narodowej Wspólnoty-Coexistentii: Bardzo
szczegółowo przeczytałem uzasadnienia Trybunału Konstytucyjnego, w którym
zabrzmiało z jednej strony, że Trybunał nie będzie już rozpatrywał żadnych
pozwów w sprawie Traktatu, z drugiej zaś, że RC musi sobie uświadomić, że jest
w Unii nie tylko beneficjantem, ale też ma pewne obowiązki. A te są tak samo
ważne, jak korzyści, które można czerpać z członkostwa w UE. A co do prezydenta
- po półrocznym trzymaniu Europy w klinczu Klaus okazał się na tyle wybitnym
politykiem, iż zrozumiał, że nie ma innego wyjścia. Nie rozumiem jednak słów o
tym, że przez ten podpis RC straciła suwerenność./ Na otázku redaktora
“Głosu Ludu” Jak jste přijal podepsání Lisabonské smlouvy prezidentem
Václavem Klausem Stanisław Gawlik, předseda Polské národní sekce
Coexistentie-Soužití řekl: Podrobně jsem přečetl odůvodnění Ústavního soudu,
který jednak sděluje, že se už nebude zabývat žádnými dalšími návrhy ve věci
Smlouvy, a také, že si ČR musí uvědomit, že je v Unii nejen žadatelem, ale také
má určité povinnosti. A ty jsou stejně důležité, jako výhody, které může mít
člensví v EU. A okud jde o prezidenta - po půlročním držení Evropy v nejistotě
se Klaus ukázal jako natolik významný politik, že pochopil, že není jiné
možnosti. Nerozumím jen jeho slovům, že tímto podpisem ztratila ČR suverenitu.
AKSAMITNA REWOLUCJA - PO 20
LATACH
Mija 20
rocznica tzw. “Aksamitnej Rewolucji 1989”, na temat której rozpisuje się prasa,
w radio czy telewizji nadaje się okolicznościowe audycje. A człowiek nie
wychodzi z podziwu, że za tak krótki okres czasu większość już zapomniała jak
ten okres naprawdę wyglądał. Bo nie chodzi o relacje historycznie
udokumentowane, przedstawiane dosyć powierzchownie, ale relacje naocznych
świadków, u których amnezja działa jakby zniewalająco.
Osobiście
byłem niejako uczestnikiem w tej “zadymie”, bo z jednej strony byłem
organizatorem, wspólnie z nie żyjącym już Edwinem Macurą, odezwy pięciu
prezesów Kół PZKO do członków tej organizacji, która dystansowała się od oświadczeń
”ideologicznych pryncypialistów” Prezydium Związku wygłoszonych na
przedstawieniu Sceny Polskiej w Czeskim Cieszynie w dniu 22.11.1989. Z drugiej
strony mój syn Krzysztof w tym czasie studiował w Pradze. I martwiliśmy się, by
nie wpadł w tarapaty. Pamiętam, jak w piątek 17 listopada wielokrotnie
dzwoniliśmy do niego, a on dopiero w sobotę na drugi dzień odezwał się
uspokajając nas, że całą noc przesiedział w pracowni komputerowej i że będzie
na siebie uważał. Dopiero za tydzień, kiedy przyjechał do domu szczegółowo nam
opisał, co dzieje się w Pradze. A przyjechał “służbowo”, bo na polecenie
jakiejś samozwańczej grupy studenckiej odwiedził Zarząd ZMS (SSM) oraz Komitet
Zakładowy KPCz w Hucie Trzynieckiej. Przekazując afisze i plakaty oraz
informacje został grzecznie przyjęty i z pobłażliwymi uśmiechami pożegnany. W
drodze do domu rozwieszał plakaty na dworcu trzynieckim, gdzie jakaś
“uświadomiona” pani go zrugała i nasłała na niego Milicję. Ta jednak go dopadła
dopiero w Jabłonkowie w sklepie przy kasie odprowadzając na posterunek.
Natychmiast zawiadomiła mnie o tym telefonicznie znajoma kierowniczka sklepu.
Interweniowałem u komendanta Milicji, który tłumaczył się że o niczym nie wie.
Zagroziłem, że zaraz jadę na posterunek i chcę być obecny przy przesłuchaniu
syna. Za chwilę mam telefon, że wszystko się wyjaśniło, że syn został bez
przesłuchania zwolniony.
Ten drobny
incydent oraz informacje z pierwszej ręki utwierdziły mnie w przekonaniu, że za
organizatorami “manifestacji” stoją byli, usunięci z KPCz po roku 1968,
bolszewicy o zapędach narodowo-socjalistyczych. Edwin Macura nakłaniał usilnie,
abyśmy szybko nawiązali kontakty z działaczami Csemadoku w Bratysławie, z obawy
tego najgorszego dla Polaków na Zaolziu.
Niestety
najtrudniejszą batalię musieliśmy stoczyć z noworewolucjonistami z szeregów
własnych pobratymców, którzy dążyli do utworzenia Polskiej Sekcji Forum
Obywatelskiego jako panaceum odrodzenia polskich dążeń do samostanowienia.
Byliśmy za pluralizmem organizacyjno-społecznym, ale nie mogliśmy się zgodzić
na likwidację PZKO jako Związku. Praca Polskiej Sekcji Forum Obywatelskiego
skupiała się na dyskusjach skrzydła chcącego likwidacji PZKO oraz tych, którzy
nową formułę istnienia tego Związku bronili. Noworewolucjoniści do znudzenia
powtarzali, że podstawą powołania nowej polskiej organizacji jest likwidacja
istniejącej, przeżytej organizacji. Obrońcy PZKO argumentowali, że szeregowi
działacze choć byli pod ścisłym nadzorem komunistycznym, swoją postawą
patriotyczną, pielęgnowaniem mowy, wiary i tradycji przodków dali dowód
żywotności tego Związku.
Natomiast
na granicy czesko-polskiej sytuacja zaogniała się do tego stopnia, że aktywiści
FO rozpoczęli zbieranie podpisów za natychmiastowym zamknięciem granicy. Polacy
spontanicznie oburzali się przeciw takim praktykom. Nasi działacze całą akcję
zdołali zadokumentować na taśmie wideo, co jest potwierdzeniem tego o czym nikt
dzisiaj nie chce pamiętać.
Polski
Związek Kulturalno-Oświatowy udało się uratować po przeprowadzeniu oddolnych
działań prezesów Kół, którzy tworząc Konwent Prezesów zdelegalizowali w dniu 8
grudnia 1989 ówczesne Prezydium jak i Zarząd Główny. Wybrany Tymczasowy Zarząd
Główny uzyskał mandat, by w przeciągu trzech miesięcy zwołać Zjazd Związku i
wybrać nowe władze.
Równolegle
prowadzone były działania w celu utworzenia Ruchu Politycznego Mniejszości
Narodowych poprzez uzyskanie 1000 podpisów wspierających. Zbieranie podpisów w
Czechach organizował PZKO. Natomiast na Słowacji zbieranie 1000 podpisów
prowadzili działacze Csemadoku. Inne organizacje mniejszości narodowych, jak
ukraińsko-rusińska, czy niemiecka dystansowały się od tych prób.
Kroki te
były jak najbardziej na czasie, ponieważ Ruch Obywatelski a zwłaszcza jego
kierownictwo nie dawało najmniejszych gwarancji ochrony Praw Mniejszości.
Wyszło to na jaw na spotkaniu w siedzibie FO w “Špaličku” w Pradze 12 grudnia,
kiedy rzecznik Charty 77 Václav Havel, później wybrany za rzecznika FO obiecał
tylko to, że jeżeli poprzemy go w staraniach na urząd prezydenta, to on również
będzie popierał nasze starania dotyczące praw mniejszości narodowych.
Nagle
polityka, tych najbardziej zacietrzewionych nowodemokratów, przesunęła się do
obszaru kompetencji reprezentowania społeczeństwa polskiego wobec władz
centralnych (sprowokowana niejako wyjazdem delegacji Wspólnoty do Warszawy). I
powstał nowy konflikt wewnątrz polskiego społeczeństwa na linii Ruchu
Politycznego Coexistentia - Wspólnota a Kongresem Polaków o to, która
organizacja społeczna powstała z Polskiej Sekcji Forum Obywatelskiego. Podkreślam
sztucznie wywołany konflikt, bo Wspólnota nigdy nie dążyła do reprezentowania
kogokolwiek, lecz działa wyłącznie w interesie społeczeństwa polskiego na
Zaolziu
Tutaj
nasuwa się szereg pytań. Kto ponosi odpowiedzialność za atomizację polskiego
społeczeństwa w okresie od grudnia 1989 do marca 1999 roku oraz w latach
następnych? Kim byli sterowani ludzie, którzy mianowali siebie na stanowisko
rzecznika Polskiej Sekcji FO i mianowali do Kontraktowego Parlamentu te a nie
inne nazwiska? Kogo reprezentowali organizatorzy Kongresu Polaków, że nawet
musieli sfałszować wybory, by wprowadzić swoich ludzi o “czystych rękach” do
pierwszej Rady?
Z tego co
działo się w Czechach po 17 listopada 1989 roku nasze zaolziańskie sprawy
wydają się błahe. Ale tutaj miało swój początek to, co do dziś przeżywamy -
amnezja społeczna, godzenie się na status quo, uleganie demagogii politykierów
żyjących z łaski władzy. To również obecnie jest sprytnie sterowane oraz
rozpowszechniane.
Stanisław Gawlik
Sametová revoluce - po 20 letech
Uplynulo
20 let od tzv. “Sametové revoluce 1989”, o které píše tisk a rozhlas či
televize vysílá pořady u příležitosti oslav. A člověk se nestačí divit, že za
tak krátké časové období většina už zapomněla jak toto období opravdu vypadalo.
Protože nejde jen o historicky prokázáne relace, sdělované dost povrchně, ale
vzpomínky očitých svědků, u kterých amnéze působí jakoby nás odzbrojovala.
Osobně
jsem byl jaksi účastníkem této “chumelenice”, protože na jednu stranu jsem byl,
spolu s již zemřelým Edwinem Macurou, autorem provolání pěti předsedů Skupin
PZKO členům této organizace, které se distancovalo od prohlášení “ideologických
principálů” Předsednictva Svazu předneseného na představení Polské scény v
Českém Těšíně dne 22.11.1989. Na druhou stranu můj syn Krzysztof tehdy studoval
v Praze. Starali jsme se, aby neměl potíže. Pamatuji si, že v pátek 17.
listopadu mnohokrát jsme mu telefonovali, ale on se ozval teprve druhý den v
sobotu a uklidňoval nás, že celou noc proseděl v počítačové účebně a že bude na
sebe dávat pozor. Teprve za týden, kdy přijel domů, podrobně nám popsal dění v
Praze. A přijel “služebně”, protože na příkaz nějaké samozvané studentské
skupiny navštívil výbor SSM a Závodní výbor KSČ v Třineckých železárnách. Při
předání plakátů, letáků a informací byl zdvořile přijatý a shovívavě s úsměvem
se s ním rozloučili. Cestou domů rozlepoval plakáty na třineckém nádráží, kde
nějaká “uvědomělá” paní mu vynadala a naslala na něho Veřejnou bezpečnost. Ta
ho chytila teprve v Jablunkově při pokladně v obchodě a odvedla ho na stanici.
Známá vedoucí obchodu mne o tom ihned informovala. Intervenoval jsem u velitele
VB, který vysvětloval, že nic neví. Pohrozil jsem, že ihned jedu na stanici a
chci být přítomen u výslechu syna. Za chvíli je telefon, že vše se vysvětlilo a
že syn byl bez výslechu propuštěn domů.
Tento
nenápadný incident a informace z první ruky mne utvrdily v přesvědčení, že v
pozadí pořadatelů “manifestací” stojí bývalí vyloučení s KSČ po 1968 roce,
bolševíci s národně-socialistickými choutky. Edwin Macura mne usilovně
přemlouval, abychom rychle kontakto-vali funkcionářei Csemadoku, protože měl ty
nejhorší obavy, které hrozí Polákům na Zaolzí.
Bohužel
nejsložitější bitvu jsme museli svádět s novorevolucionáři s vlastních řad,
kteří usilovali založit Polskou sekci Občanského fóra, jako panaceum odrození
polských snažení o sebeurčení. Podporovali jsme organizačně-politickou
pluralitu, ale nemohli jsme souhlasit s likvidací PZKO jako Svazu. Činnost
Polské sekce Občanského fóra se soustřeďovala na diskisích frakce, která
usilovala o likvidaci PZKO a těch, kteří novou formuli existence tohoto Svazu
bránili. Novorevolucionáři do omrzení opakovali, že základem vzniku nové polské
organizace má být likvidace existující přezité organizace. Obhájci PZKO
argumentovali, že řadoví funkcionáři i když byli pod přísným komunistickým
dohledem, svým vlasteneckým postojem, dodrožováním jazyka,víry a tradic předků
dokázali životnost tohoto Svazu.
Naopak na
česko-polské hranici se situace tak vyhrocovala, že aktivisté OF začali sbírat
podpisy s požadavkem na okamžité uzavření hranic. Poláci spontánně byli
pobouření proti takovým praktikám. Naši funkcionři celou akci zadokumentovali
na video, což potvrzuje to na co už dnes nikdo nechce pamatovat.
Polský
svaz kulturně-osvětový se podařilo zachránit akcemi zdola předsedů Skupin,
kteří založením Konventů prezesů učinili nelegálním dne 8. prosince 1989
tehdejší Předsednictvo a také Hlavní výbor. Byl zvolen Prozatimní hlavní výbor,
který dostal mandát, aby v průběhu tří měsíců byl svolán Sjezd Svazu a zvoleno
nové vedení.
Současně
byly vedeny kroky s cílem založit Politické hnutí národních menšin získáním
podpory 1000 podpisů. Podpisovou akci v Čechách organizovalo PZKO. Kdežto na
Slovensku sbírání 1000 podpisů prováděli funkcionáři Csemadoku. Jiné organizace
národních menšin, jako ukrajinsko-rusínská, či německá se distancovaly od
těchto snah.
Tyto kroky
byly nutné právě v tomto období, protože Občanské fórum a především jeho vedení
nedávalo nejmenších záruk ochrany Práv menšin. Vyšlo to na jevo na setkání v
sídle OF ve “Špalíčku” v Praze 12. prosince, kdy mluvčí Charty 77 Václav Havel,
později zvolen mluvčím OF přislíbil pouze, že pokud ho podpoříme na úřad
prezidenta, on rovněž bude podporovat naše snahy týkající se práv národních
menšin.
Najednou
se politika, těch nejvíce zuřivých novodemokratů, posunula do oblasti komptencí
zastupovat polskou společnost vůčí ústředním orgánům (vyprovokována jaksi
cestou delegace Soužití do Varšavy). A vznikl nový spor uvnitř polské
společnosti na linii Politické hnutí Coexistentia-Soužití a Kongres Poláků o
to, která společenská organizace vzniklá z Polské sekce Občanského fóra má
právo zastupovat zájmy Poláků. Zdůrazňuji, umělý spor, protože Soužití nikdy
neusilovalo zastupovat kohokoliv, ale pouze působit v zájmu polské společnosti
na Zaolzí.
Zde se
nabízí několik otázek. Kdo nese zodpovědnost za atomizaci polské společnosti v
období od prosince 1989 do března 1999 a v následujících letech? Kým byli
ovládání lidé, kteří se jmenovali do funkcí mluvčího Polské sekce OF a
jmenovali do Smluvního parlamentu ty a ne jiné osoby? Koho zastupovali
organizátoři Kongresu Poláků, že dokonce byli nuceni sfalšovat volby, aby
prosadili své lidi o “čistých
rukách” do první Rady?
Z toho, co
se dělo v Ćechách po 17. listopadu 1989 naše zaolzanské záležitostí vypadají
malicherné. Ale zde mělo začátek to, co dnes prožíváme - společenská amnéze,
souhlas se statusem quo, podléhání demagogií politikářů, kteří existují na
základě přízně vlády. To je také dnes mazaně řízené a rozšířované.
Stanisław Gawlik
W skrócie z kultury / Krátce z
kultury
W sobotę
28.11.br. odbyła się w Teatrze Cieszyńskim 8. edycja koncertu “Tacy Jesteśmy”,
którego organizatorem jest Kongres Polaków w RC. Główną nagrodę Złotego Jestema
uzyskała kapela ludowa “Lipka” działająca przy podstawowej szkole artystycznej
w Jabłonkowie. Oprócz laureata finalistami koncertu byli poetka Aniela Kupiec,
naukowiec Marta Štefánek, numizmatyk Leszek Kotula, zespół taneczny “Dance 4
fun”, aktor Zbigniew Kalina, Zarząd Główny PZKO, kapela rockowa “Glayzy”, chór
Canticum Novum, piłkarz Radek Szmek. Nagrodę specjalną otrzymał Władysław
Milerski za wydanie książki “Zachodniocieszyński słownik gwarowy”. Głównym
punktem programu był występ pieśniarza Michała Łanuszki z Krakowa.
Scena
Polska wystawiła 26.11.br. premierę “Hamleta” Williama Szekspira. Reżyserem
spektaklu jest Michael Tarant, a w rolach głównych wystąpili Tomasz Kłaptocz
(Halmet), Bogdan Kokotek (Klaudiusz), Karol Suszka (Poloniusz) i Ewa Konieczna
(Ofelia). Dyrektor Teatru Cieszyńskiego, Karol Suszka obchodzi 50-lecie pracy
twórczej.
W pierwszą
niedzielę adwentu 29.11.br. w kościele ewangelickim na Niwach w Czeskim
Cieszynie wystąpił chór “Canticum Novum” oraz zaolziańscy piosenkarze znani
poza granicami regionu: Ewa Farna i Roman Lasota. Nabożeństwo prowadził
ks.senior Bogusław Kokotek. Przypomnijmy, Ewa Farna (na zdjęciu) uzyskała w br.
ponownie 3. miejsce w ogólnopaństwowej ankiecie Złoty Słowik. Otrzymała też
platynową płytę za sprzedaż DVD nazwanego “Bliżej ku Gwiazdom”.
W
sobotu 28.11.tr. se konal v Těšínském divadle 8. ročník koncertu “Takoví jsme”,
který pořádá Kongres Poláků v ČR. Hlavní cenu Zlatého jestema získala lidová
kapela “Lipka”, která působí při základní umělecké škole v Jablunkově. Kromě
laureáta, finalisty koncertu byli básniřka Aniela Kupiec, vědecký pracovník
Marta Štefánek, vydavatel pamětních medailí Leszek Kotula, taneční soubor
“Dance 4 fun”, herec Zbigniew Kalina, Hlavní výbor PZKO, rocková kapela
“Glayzy”, sbor Canticum Novum, fotbalista Radek Szmek. Zvláštní cenu získal
Władysław Milerski za vydání knihy “Západotěšínský slovník nářečí”. Hlavním
bodem programu bylo vystoupení písničkáře Michała Łanuszky s Krakova.
Polská
scéna předvedla 26.11.tr. premiéru “Hamleta” Williama Szekspira. Režiserém hry
je Michael Tarant, a v hlavních rolích vystoupili Tomasz Kłaptocz (Halmet),
Bogdan Kokotek (Klaudian),Karol Suszka (Polonian) a Ewa Konieczna (Ofelie).
Ředitel Těšínského divadla, Karol Suszka slavil 50 let umělecké práce.
První
neděli adventu 29.11.tr. v evangelickém kostele Na Nivách v Českém Těšíně
vystoupil sbor “Canticum Novum” a zaolzanští zpěvácí známi i mimo hranice
regionu: Ewa Farna a Roman Lasota.. Bohoslužbu vedl kněz senior Bohuslav
Kokotek. Připomeňme, Ewa Farna (na snímku) získala v tr. opět 3.místo v
celostátní anketě Zlatý slavík. Obdržela také platinovou desku za prodej DVD
nazvaného “Blíž ke hvězdám”.
Na temat dwujęzyczności
Ve
Stonavě vítají dvojjazyčné tabule - Osmnáct nových tabulí s vyobrazením názvu obce v polštině má od 2.11.tr.
obec Stonava. V obci bydlí více než 1600 občanů, přičemž skoro čtvrtina se
hlásí k polské národnosti. “Původně jsme o dvajjazyčných tabulích informujících
o vjezdu nebo výjezdu z obce neuvažovali. Název zní totiž stejně v obou
jazycích, navíc se píše podobně, a měli jsme již dvojjazyčné označení veřejných
budov. Letos nás vyzval krajský úřad, že se již s konečnou platnosti vyřešilo
jak velké a v jaké barvě mají být a pokud je instalujeme do konce listopadu,
tak nám ještě letos kraj proplatí náklady na jejich pořízení a instalaci, uvedl
starosta Ondřej Feber. Podle něj jde o naplnění charty menšinových jazyků
početné menšiny, jak se to běžně děje ve staré Evropě. Stejné bílo-černé tabule
instalovala již první pravděpodobně Vendryně, minulý týden je rozmístili i v
Hrádku, okolní Horní Suchá a Albrechtice už také nahradily původní modré za
černo-bílé. Jiné obce obývané polskou menšinou mají na vjezdu a výjezdu stále
ještě menší, modro-červené tabulky, které nechaly zhotovit podle původního
výkladu ministerstva dopravy. (“Karvinský deník”, 1.12.2009) / Osiemnaście
nowych tablic z wizerunkiem gminy w języku polskim ma od 2.11.tr. gmina
Stonawa. W gminie mieszka ponad 1600 obywateli, przy czym niemal jedna czwarta
zgłosiła narodowość polską. “Wcześniej nie rozważaliśmy instalacji
dwujęzycznych tablic na wjeździe i wyjeździe z gminy. Nazwa brzmi bowiem tak
samo w obu językach, co więcej pisownia jest podobna, a mieliśmy już
dwujęzyczne tablice na budynkach publicznych. W tym roku urząd wojewódzki
wezwał nas, bo już w końcu zdecydowano jak wielkie i jakiego koloru mają być
tablice, że o ile je zainstalujemy do końca listopada, to nam jeszcze w
bieżącym roku wypłaci wydatki na ich wykonanie i instalację, powiedział wójt
Andrzej Feber. Według niego chodzi o wdrożenie karty języków mniejszościowych
liczebnie znacznej mniejszości, tak jak jest to normą w starej Europie. Takie
same biało-czarne tablice zainstalowała już jako pierwsza prawdopodobnie
Wędrynia, w zeszłym tygodniu rozmieścili tablice w Gródku, sąsiednie Sucha
Górna i Olbrachcice też już wymieniły stare modre tablice za czarno-białe. Inne
gminy w których mieszka polska mniejszość mają na wjeździe i wyjeździe nadal
mniejsze modro-czerwone tablice, które dały robić według poprzedniej
interpretacji ministerstwa transportu.
W Linci
začali hlásit v češtině - Hlášení v českém jazyce o příjezdech a odjezdech vlaků je novinkou v
rakouském Linci. Týká se šesti párů spojů, kontrétně mezinárodních vlaků do
Českých Budějovic a Prahy. Od října tak jsou cestující do České republiky
zásluhou vzájemné spolupráce mezi lineckým centrem OBB a KCOD ČD v Českých
Budějovicích informování kromě německého jazyka také v češtině. Hlášení
namluvila rodilá mluvčí. (“Železničář”, 29.11.2009) / Ogłoszenia o
przyjazdach i odjazdach pociągów w języku czeskim są nowością w austriackim
Lincu. Dotyczą sześciu par połączeń, konkretnie międzynarodo-wych pociągów do
Czeskich Budziejowic i Pragi. Od października mogą więc podróżni do Republiki
Czeskiej dzięki wzajemnej współpracy między lineckim centrum OBB i KCOD CD w
Czeskich Budziejowicach być poinformowani nie tylko po niemiecku, ale i po
czesku. Ogłoszenia namówiła rodowita rzecznik.
Synagoga żydowska w Czeskim
Cieszynie wymaga rekonstrukcji
Židovská synagoga v Českém Těšíně
si žádá rekonstrukci
Niezwykle
cenny budynek synagogi żydowskiej w Czeskim Cieszynie wymaga przeprowadzenia
ogólnej rekonstrukcji. Obecnie rozpoczęła się renowacja okien o niezwykłym
kształcie, którymi synagoga odróżnia się od sąsiednich kamienic Pamiątka,
której właścicielem jest Polski Związek Kulturalno-Oświatowy potrzebuje
zrekonstruować i przeprowadzić ogólną odnowę niektórych części budynku. W kilku
miejscach fasada frontowa, która jest zdobiona detalami maurskimi w stylu
eklektycznym pęka, co grozi odłamaniem tynku. Najgorzej są na tym oryginalne,
pięknie dzielone okna. Oprócz okien wymiany wymaga dach, kanalizacja, konieczna
jest też naprawa generalna instalacji gazowej i elektrycznej, a także wymiana
parkietu, ponieważ podłoga jest wysuszona i są w niej szczeliny. Na
rekonstrukcję środki finansowe przekazało też miasto Czeski Cieszyn z programu
Ministerstwa Kultury “Wsparcie odnowy pamiątek kulturalnych”.
Chodzi o
jedną z mała zachowanych pamiątek historycznych w Czeskim Cieszynie i jedyny tak
zachowany budynek synagogi żydowskiej nie tylko na terenie obu Cieszynów, ale
też na terenie całego Śląska Cieszyńskiego. Budynek zaprojektował w roku 1928
znany architekt Eduard David. Członkowie Gminy Żydowskiej, którzy niedawno
odwiedzili synagogę, z szacunkiem wyrazili się na temat wysiłków ratusza o
zachowanie tej wyjątkowej pamiątki.
Mimořádně cenná budova židovské synagogy v Českém Těšíně vyžaduje provést
celkovou rekonstrukci. Nyní již začala renovace oken v neobvyklém tvaru,
kterými se synagoga odlišuje od ostatních domů. Památka v majetku Polského
svazu kulturně-osvětového vyžaduje celkovou rekonstrukci a konservaci některých
částí budovy. V některých místech čelní fasáda, která je zdobena maurskými
detaily v eklektickém slohu, praská a hrozí odlomením omítky. Nejhůře na tom
jsou originální, krásně členěná okna. Kromě oken je však třeba také vyměnit
střechu, kanalizaci, je nutná generální rekonstrukce rozvodu plynu a elektřiny
a také výměna parket, neboť podlaha je vyschlá a jsou v ní mezery. Na rekonstrukci
přispělo finančně také město Český Těšín z programu Ministerstva kultury
“Podpora obnovy kulturních památek”.
Jedná se o jednu z mála dochovaných historických památek v Českém Těšíně a
jedinou takto zachovanou budovu židovské synagogy nejen na území obou Těšínů,
ale také na území celého Těšínského Slezska. Objekt navrhnul v roce 1928
významný stavitel Eduard David. Zástupci židovské obce, kteří nedávno
navštívili synagogu, velmi ocenili snahu radnice o zachování této ojedinělé
památky.
Publikujemy tekst odpowiedzi na Stanowisko Sekretariatu Rady Rządu
Republiki Czeskiej ds. Mniejszości Narodowych dla Unii Europejskiej, dotyczące
Petycji 0620/2008 do Parlamentu Europejskiego z 20.11.2009 / Zveřejňujeme
text odpovědi na Stanovisko Sekretariátu rady vlády České republiky pro
národnostní menšiny pro Evropskou unií týkající se Petice 0620/2008 do
Evropského parlamentu ze dne 20.11.2009
Stanowisko Sekretariatu Rady
Rządu RC ds. Mniejszości Narodowych dla Unii Europejskiej, dotyczące: Petycji
0620/2008 do Parlamentu Europejskiego w sprawie rzekomej dyskryminacji przeciw
polskiej mniejszości narodowej w Republice Czeskiej - autorstwa Józefa Stańka, (w
Komisji Europejskiej prowadzona jest ww. Petycja jako: Petycja 620/2008, którą
złożył Józef Staniek (Polska) w imieniu Fundacji Słowa Polskiego dla Zaolzia z
16 podpisami w sprawie polskiej mniejszości językowej w czeskim regionie
Zaolzie), Praga 11.3.2009, Lp 04131/09 RNR
Tłumaczenie z języka angielskiego
- śródtytuły od tłumacza
Sprawa statystyk demograficznych: Ostre pomówienia Republiki
Czeskiej przez pana Stańka opierają się na bezpodstawnych informacjach i
faktach. Oskarżenie o bezpośrednią “depolonizację”, która trwała według pana
Stańka od momentu powstania Czechosłowacji do dnia dzisiejszego opierają się
jedynie na nierzetelnych i nieprecyzyjnych statystykach, które pokazują spadek
polskiej populacji w czeskiej części Śląska Cieszyńskiego w okresie od 1920 do
2007 roku. Nie ma istotnych dowodów w oskarżeniach pana Stańka rzekomej
praktyki asymilacyjnej, która podobno prowadziła do zmniejszenia się polskiej
populacji. Proces asymilacji jest tym niemniej całkowicie normalnym zjawiskiem
socjologicznym, zależnym od wielu czynników, między innymi wolnej woli i
zdolności reprodukcyjnej określonej społeczności mniejszościowej.
Szkolnictwo: Oskarżenia pana Stańka idą dalej poprzez stwierdzenie, że członkowie
polskiej mniejszości narodowej nie mają możliwości do korzystania ze swoich
praw w Republice Czeskiej. Pan Staniek znów nie podaje żadnej informacji, dokładnie
w jaki sposób polskiej ludności zabrania się korzystania z jej praw i co
powinno być zrobione w celu poprawy sytuacji. Oskarżenia wspominają o problemie
edukacji w polskim języku nauczania w polskich szkołach, ale bez wchodzenia w
szczegóły. To jest temat, który jest bezustannie monitorowany przez instytucje
czeskie w corocznych raportach o sytuacji mniejszości narodowych w Republice
Czeskiej, z informacją dotyczącą tego tematu włącznie (patrz dodatek).
Kształcenie członków mniejszości narodowych jest stale wspierane przez
Ministerstwo Edukacji, Młodzieży i Sportu we wszystkich obszarach szczególnie
jeśli chodzi o polską mniejszość narodową. Jurysdykcja edukacyjna, określona w
Dz.U. Nr 561/2004 obejmuje przedszkola, szkoły podstawowe, średnie i wyższe
zawodowe oraz inne (Ustawa o Szkolnictwie), jak w załączniku. Republika Czeska
zapewnia również prawo do nauki w języku mniejszości narodowej w
miejscowościach, gdzie ustanowiono Komitet do spraw Mniejszości Narodowych
zgodnie z art. 2, ust. 2 Dz.U. 273/2001, ustawy o mniejszościach i tam, gdzie
spełniono ustalenia ustawy o szkolnictwie. Zezwala się na ustanawianie klas i
szkół, w których nauczanie odbywa się w języku narodowym określonej mniejszości
dla dzieci, studentów i członków mniejszości narodowych. Jest możliwe
ustanawianie przedszkoli, klas podstawowych i średnich, w których nauczanie
odbywa się w języku narodowym mniejszości nawet, gdy liczba dzieci i studentów
jest znacznie mniejsza niż w szkołach z czeskim językiem nauczania. W
przypadkach, kiedy minimalna liczba dzieci nie jest osiągnięta, dyrektor szkoły
przy aprobacie założyciela szkoły może decydować, by pewne przedmioty lub część
przedmiotów programu nauczania była nauczana w obu językach - czeskim i
narodowym danej mniejszości.
Szkoły, które uczą w języku narodowym mniejszości zapewniają egzaminy,
dyplomy i kwalifikacje w obu językach - czeskim i języku narodowym mniejszości.
W dodatku do tych opcji edukacyjnych jest możliwe, aby otrzymać aprobatę na
nauczanie pewnych przedmiotów w języku obcym pod warunkiem, że standardowe
warunki zostaną spełnione. Uwzględnia się wszystkie sprawy, dotyczące
kształcenia mniejszości narodowych. Np. możliwość złożenia podania o
uaktualnienie polskiego tłumaczenia egzaminu w szkołach z polskim językiem
nauczania uwzględniane są w załączniku do ustawy o szkolnictwie lub przez
wydanie nowego zarządzenia. Problematyka kształcenia polskiej mniejszości
narodowej jest jednym z priorytetów regionu morawsko-śląskiego, który ma długą
tradycję programów nauczania w regionie.
Dane liczbowe młodzieży szkolnej, szkół i klas szkolnych na Zaolziu: W szkołach podstawowych z
polskim językiem nauczania naukę w roku szkolnym 2008/2009 w 119 klasach
pobiera 1661 uczniów. Wszystkie polskojęzyczne placówki oświatowe znajdują się
w województwie morawsko-śląskim, w powiatach Frydek-Mistek i Karwina, gdzie
znajduje się największa część ludności polskiej. Cały polski system edukacyjny
wchodzi w skład sieci szkół. Jego celem jest kształcenie, zgodnie z programami
edukacyjnymi, obywateli czeskich polskiego pochodzenia, w języku ojczystym
studentów i uczniów z uwzględnieniem pewnych określonych przedmiotów. Mniejsza
liczba uczniów w przedszkolach i szkołach pod-stawowych prowadzi do łączenia
mniejszych szkół ze szkołami, które uczą w języku polskim.
Do szkoły średniej z polskim językiem nauczania uczęszczało 408 polskich
studentów. Do klas paralelnych z polskim językiem nauczania uczęszczało w dwu
szkołach 154 studentów. Wszystkie trzy placówki są w województwie
morawsko-śląskim.
Polskie Centrum Pedagogiczne: Istnieje również Polskie Centrum Edukacyjne w
Czeskim Cieszynie, zarządzające szkolnictwem dla mniejszości polskiej.
Instytucja ta podlega i jest finansowana przez Ministerstwo Edukacji, Młodzieży
i Sportu. Centrum kieruje pracą szkół, które uczą w Republice Czeskiej w języku
polskim jak również wspiera dalszy wzrost kadry nauczycielskiej w ścisłym
kontakcie z zadaniami DVPP dla szkół i zasobów edukacyjnych. Centrum wspiera
edukację mniejszości i bierze udział w dalszym kształceniu kadry nauczycielskiej,
kształceniu dorosłych, zawodach dla studentów oraz wspiera europejską i
czesko-polską współpracę przygraniczną w zakresie swoich projektów.
Sprawa skonfiskowanego mienia: Dodatkowo pan Staniek oskarża Republikę Czeską o
to, że zjednoczenie polskiej mniejszości narodowej prowadziło do skonfiskowania
jej własności z 1945 roku, która jej nie została oddana. W związku z tym należy
podkreślić, że Republika Czeska ma głęboką świadomość złożoności całości
warunków rozwoju sytuacji finansowej polskiej mniejszości narodowej, będącej
wynikiem okupacji Śląska Cieszyńskiego przez Państwo Polskie oraz
narodowosocjalistyczne Niemcy, jak również rezultatu powojennego rozwoju
sytuacji politycznej w Czechosłowacji. Sprawa rekompensaty za skonfiskowane
mienie i kwestia ciągłości prawnej zniszczonych organizacji jest sprawą bardzo
trudną. Sądzimy też, że Republika Czeska wyczerpała zasoby materialnego
zadośćuczynienia w stosunku do polskich organizacji z poprzedniego okresu.
Stworzenie specjalnego “prawa do zadośćuczynienia” w stosunku do żądań
mniejszości narodowej nie byłoby po prostu możliwe. Taka sprawa stworzyłaby
precedens dla innych grup narodowych i różnych podmiotów prawnych, które
mogłyby być w podobnej sytuacji. Okoliczności finansowe w odniesieniu do własności
posiadanej przez polskie organizacje mniejszościowe sprzed Drugiej Wojny
Światowej zmieniły się w takim stopniu, że jakakolwiek forma zadośćuczynienia
nie jest dalej możliwa.
Sprawa Konwencji ramowej Rady Europy: Pan Staniek żąda, by Republika
Czeska wprowadziła w życie Konwencję Ramową o Ochronie Mniejszości Narodowych,
która w rzeczywistości jest już wdrożona, ponieważ Konwencja została
zaaprobowana. Dowodem na to jest proces monitorowania przez Radę Unii
Europejskiej i roczne raporty o sytuacji mniejszości narodowych, opracowywane
przez Radę Rządu ds. Mniejszości Narodowych. Cała odnośna dokumentacja z
procesu monitorowania jak również indywidualne raporty o kształceniu
mniejszości narodowych w RC są dostępne w języku czeskim i angielskim na stronie
internetowej Rady Rządu ds. Mniejszości Narodowych, która jest ciałem doradczym
rządu:
Sprawa monitoringu ustaleń Konwencji Ramowej RE (zależność finansowa Rady
Polaków w RC): Krytyka nieobiektywnego monitorowania z powodu finansowej zależności polskiej
organizacji “Kongres Polaków” od pieniędzy z rządu jest równie bezpodstawna. W
tym przypadku jest to ważne, aby odpowiedzieć, że Republika Czeska wita wysiłki
dowolnego typu organizacji polskiej mniejszości narodowej do stworzenia środków
do samodzielnego finansowania, które są niezależne od zasobów rządowych.
Sprawa Umowy ochronnej wg art. 18 Konwencji Ramowej RE: W końcu pan Staniek żąda,
aby Republika Czeska zaakceptowała porozumienie bilateralne z Polską,
propozycji której nie otrzymaliśmy, mającej zapewnić ochronę mniejszości
narodowej w Republice Czeskiej. Tego typu umowy są już stosowane. Jest to
traktat pomiędzy Czeską i Słowacką Republiką Federacyjną oraz Rzeczpospolitą
Polską o dobrym sąsiedztwie, solidarności i przyjacielskiej współpracy, opublikowany
w Dz.U. Nr 416/1992. O negocjacji traktatu pomiędzy Czeską i Słowacką Republiką
Federacyjną i Rzeczpospolitą Polską o dobrym sąsiedztwie, solidarności i
przyjacielskiej współpracy. Pozycja polskiej mniejszości narodowej w CSFR oraz
czeskiej i słowackiej mniejszości narodowej w Polsce jest bezpośrednio
uzgodniona w traktacie w art. 8, ust.1-4. Przedtem podpisane było inne
porozumienie - porozumienie pomiędzy rządem Czeskiej i Słowackiej Republiki
Federacyjnej a rządem Rzeczypospolitej Polskiej o współpracy kulturalnej i
naukowej, które zostało podpisane 1 września 1991 roku, ale nie zostało
opublikowane w Dzienniku Ustaw. Praktyka zgodna z tym porozumieniem była
wielokrotnie opóźniana. Zobowiązania obu stron w odniesieniu do mniejszości
narodowych były zdefiniowane w artykule 6 porozumienia. Program kulturalnej,
oświatowej i naukowej współpracy pomiędzy Rządem Republiki Czeskiej i rządem
Rzeczpospolitej Polskiej został podpisany 12 kwietnia 1996 roku na 1996-1997 z
zamiarem ponowienia zobowiązań porozumienia. Program w odniesieniu do
mniejszości narodowych jest zdefiniowany w części - edukacja, artykule 11
porozumienia.
Wnioski - tablice dwujęzyczne, 100 milionów Kč na 10 lat dla Polaków (komu
konkretnie?) na Zaolziu: W świetle powyższego uważamy, że oskarżenia pana Stańka
dotyczące rzekomej, wymuszonej asymilacji i dyskryminacji polskiej mniejszości
narodowej w Republice Czeskiej siłą są całkowicie bezpodstawne. Oskarżenia pana
Stańka są szczególnie niewłaściwe w czasie, gdy organizacje polskiej mniejszości
narodowej otrzymały ponad 100 milionów koron z budżetu rządowego na działalność
kulturalną, edukacyjną i wydawnictwa periodyczne w okresie ostatnich 10 lat.
Ponad wszystko, implementacja europejskiej karty języków regionalnych lub
mniejszościowych stworzyła bezprecedensowy zakres możliwości dla używania
języka polskiego w komunikacji urzędowej. Dotyczy to dwujęzycznych napisów
polskich nazw miast i wielu innych, które są już stosowane od trzech lat.
Překlad
do jazyka českého (redakce “WTZ”): Stanovisko Sekretariátu rady vlády ČR pro
národní menšiny pro Evropskou Unii, týkající se: Petice 0620/2008 do
Evropského parlamentu ve věci údajné diskriminace polské národní menšiny v
České republice - autorství Józefa Stańka (v Evropské komisi je vedena tato
petice jako: Petice 620/2008, kterou odevzdal Józef Staniek (Polsko) jménem
Fundacji Słowa Polskiego dla Zaolzia s 16 podpisy ve věci polské jazykové menšiny v českém regionu
Zaolzí)
Ve věci demografických statistik: Přísné osočování České
republiky panem Stańkem vycházejí z bezdůvodných informací a faktů. Osočování o
přímou “depolonizaci”, která trvala podle pana Stańka od vzniku Československa
do dnešního dne vycházejí pouze z nepravdivých a neprecizních statistik, které
poukazují na úbytek polské populace v české částí Těšínského Slezska v období
od 1920 do 2007 roku. Neexistují podstatné důkazy v obviněních pana Stańka o
údajných asimilačních praktikách, které prý způsobily úbytek polské populace.
Asimilační proces je přesto úplně normálním sociologickým jevem, který závisí
od mnoha činitelů, mezi jinými dobré vůle a reprodukční schopnosti určené
menšinové společnosti.
Školství: Obvinění pana Stańka jdou dále
konstatováním, že členové polské národní menšiny nemají možnost využívat svá
práva v České republice. Pan Staniek opět neuvádí žádné informace, přesněji jak
se polskému obyvatelstvu brání využívat jejich práv a co má být uděláno s cílem
zlepšení situace. Obvinění se zmiňují o problému vzdělávání v polském
vyučovacím jazyku v polských školách, ale bez pouštění se do podrobnosti. To je
téma, které je trvale monitorováno českými institucemi v každoročních zprávách
o situaci národních menšin v České republice, včetně informací týkajících se
této oblasti (viz příloha).
Vzdělávání členů národních menšin je neustále podporováno Ministerstvem
vzdělávání, mládeže a sportu ve všech oblastech především pokud se jedná o
polskou národní menšinu. Jurisdikce pro vzdělávání, stanovena ve Sbírce zákonů
č. 561/2004 se vztahuje na mateřské školy, základní, střední a vyšší odborné
školy a jiné (Školský zákon), jako v přílohách. Česká republika zajišťuje právo
na vzdělání v jazyku národní menšiny v obcích, kde je zřízen Výbor pro národní
menšiny podle čl. 2, ust. 2 Sbírky zákonů 273/2001, zákona o menšinách a tam, kde
jsou splněny rozhodnutí školského zákona. Povoluje se zřizování tříd a škol, ve
kterých se vyučuje v národním jazyce příslušné menšiny pro děti, studenty a
členy národních menšin. Je možnost zřizování mateřských škol, tříd základních a
středních škol, kde výuka probíhá v národním jazyku menšiny dokonce, i když
počet dětí a studentů je značně menší než v školách s českým jazykem
vyučovacím. V případech, kdy minimální počet dětí není dosažen, ředitel školy
se souhlasem zřizovatele školy může rozhodnout, aby určité předměty nebo část
předmětů vyučovacího programu byla vyučována v obou jazycích - českém a
národním příslušné menšiny.
Školy, které vyučují v jazyce národní menšiny zajišťují zkoušky, diplomy a
kvalifikaci v obou jazycích - českém a jazyku národní menšiny. Jako dodatek do
těchto vzdělávácích opcí je možno získat souhlas vyučovat určité předměty v
cizím jazyce pod podmínkou, že bude splněn standard výuky. Přihlíží se ke všem
záležitostem, které se týkají vzdělávání národních menšin. Například možnost předložit
návrh na zaktualizování polského překladu zkoušky ve školách s polským jazykem
vyučovacím se berou v úvahu v příloze školského zákona nebo vydáním nového
nařízení. Záležitost vzdělávání polské národní menšiny je jednou z priorit
moravskoslezského regionu,který má dlouhoudobou tradici vzdělávacích programů v
regionu.
Číselné údaje školní mládeže, škol a tříd ve školách na
Zaolzí: V základních školách s polským jazykem vyučovacím ve školním roce
2008/2009 ve 119 třídách se vzdělává 1661 žáků. Všechna polskojazyčná
vzdělávací zařízení se nacházejí v moravsko-slezském kraji, v okresech
Frýdek-Místek a Karviná, kde se nachází největší část polského obyvatelstva.
Celý polský vzdělávací systém je součástí sítě škol. Jeho cílem je vzdělávání,
v souladu s vzdělávacími programy, českých občanů polského původu, v mateřském
jazyce studentů a žáků s přihlédnutím jistých vymezených předmětů. Menší počet
žáků v mateřských a základních školách vede ke spojování menších škol se
školami, které učí v jazyce polském.
Střední školu s polským jazykem vyučovacím navštěvuje 408 polských
studentů. Paralelní třídy středního stupně s polským vyučovacím jazykem
navštěvuje ve dvou školách 154 studentů. Všechna tři zařízení jsou v
moravsko-slezském kraji.
Polské pedagogické centrum: Existuje také Polské
edukační centrum v Českém Těšíně, které spravuje školství pro polskou menšinu.
Tato instituce je podřízená a je financována Ministerstvem vzdělávání, mládeže
a sportu. Centrum řídí činnost škol, které vyučují v České republice v jazyce
polském a také podporuje další růst učitelských kádrů v úzkém kontaktu s úkoly
DVPP pro školy a vzdělávací zásoby. Centrum podporuje vzdělávání menšiny a
účastní se v dalším vzdělávání učitelských kádrů, vzdělávání dospělých, soutěže
pro studenty a podporuje evropskou a česko-polskou příhraniční spolupráci v
oblasti svých projektů.
Záležitost konfiskovaného majetku: Pan Staniek navíc
obviňuje Českou republiku o to, že sjednocení polské národní menšiny vedlo ke
konfiskaci jejího majetku z 1945 roku, který nebyl vrácen. V souvislosti s tím
musíme zdůraznit, že Česká republika si hluboce uvědomuje složitost celkových
podmínek rozvoje finanční situace polské národní menšiny, která je výsledkem
okupace Těšínského Slezska Polským Státem a národněsocialistickým Německem a
také výsledků poválečného vývoje politické situace v Československu. Záležitost
rekompenzace za konfiskovaný majetek a záležitost právní kontinuity zničených
polských organizací je záležitostí velice obtížnou. Soudíme, že Česká republika
vyčerpala veškeré materiální rezervy zadostiučinění vůčí polským organizacím v
dřívějším období. Vytvoření speciálního “práva pro zadostiučinění” vůčí
žádostem národní menšiny byloby prostě nemožné. Tato věc by byla precedensem
pro jiné národní skupiny a různé právnické osoby, které by mohly být v obdobné
situaci. Okolnosti finanční ohledně majetků polských menšinových organizací
před Druhou světovou válkou se změnily tak zásadně, že jakákoliv forma
zadostiučinění je prostě nemožná.
Záležitost Rámcové úmluvy Rady Evropy: Pan Staniek žádá, aby
Česká republika zavedla Rámcovou úmluvu o ochaně národních menšin, která ve
skutečnosti už je zavedena, protože Úmluva byla schválena. Potvrzuje to
monitorovací proces Radou Evropské unie a roční zprávy o situaci národních menšin,
zpracováváne Radou vlády pro národní menšiny. Kompletní příslušná dokumentace z
monitorovacího procesu a také individuální zprávy o vzdělávání národních menšin
v ČR jsou dostupné v jazyce českém i jazyce anglickém na stránkách www Rady
vlády pro národní menšiny, která je poradním orgánem vlády:
Záležitost monitoringu nařízení Rámcové úmluvy RE
(finanční závislost Rady Poláků v ČR): Kritika neobjektivního
monitorování z důvodu finanční závislosti polské organizace “Kongres Poláků” na
penězích z vlády je také bezdůvodná. V tomto případě je důležité odpovědět, že
Česká republika vítá úsilí polské organizace národní menšiny libovolného typu
vytvořit prostředky pro samostatné financování, které je nezávislé na vládních
zásobách.
Záležitost Rámcové úmluvy dle čl. 18 Rámcové úmluvy RE: Na konec pan Staniek
žádá, aby Česká republika schválila bilaterální dohodu s Polskem, návrh které
jsme neobdrželi, který má zajistit ochranu polské národní menšiny v České
republice. Toho typu smlouvy jsou už požívány. Je to smlouva mezi Českou a
Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství,
solidaritě a přátelské spolupráci, uvedena ve Sbírce zákonů č.416/1992 o
ujednání smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou
republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci. Místo polské
národní menšiny v ČSFR a české a slovenské národní menšiny v Polsku se
bezprostředně dohodnuto ve smlouvě v čl.8, ust.1-4. Původně podepsána byla jiná
smlouva - dohoda mezi vládou České a Slovenské federativní republiky a vládou
Polské republiky o kulturní a vědecké spolupráci, která byla podepsána 16. září
1991 roku, a nebyla uveřejněna ve Sbírce zákonů. V praxi tato smlouva byla
mnohokrát zdržována. Závazky obou stran souvísející s národními menšinami byly
definovány v článku 6 dohody. Program kulturní, osvětové a vědecké spolupráce
mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky byl podepsán 12. dubna
1996 roku na období 1996-1997 s cílem prodloužení závazků dohody. Program souvísející
s národními menšinami je definován v části - vzdělávání, článek 11 dohody.
Návrhy - dvojjazyčné tabule, 100 milionů Kč na 10 let pro
Poláky (komu konkrétně?) na Zaolzí: Dle výše uvedeného se domníváme,
že obvinění pana Stańka týkající se údajné, násilné asimilace a diskriminace
polské národní menšiny v České republice jsou zcela neodůvodněné. Obvinění pana
Stańka jsou zejména nemístné v období, kdy polské organizace národní menšiny
obdržely přes 100 milionů korun z vládního rozpočtu na kulturní, vzdělávací
činnost a periodika za období 10 let. Přesto, implementace evropské charty
regionálních či menšinových jazyků vytvořila bezprecedentní okruh možností pro
používání polského jazyka v úředním styku. Týká se to dvojjazyčných nápisů
polských názvů měst a mnoha jiných, které už jsou využívány od třech let.
Wyrażenie sprzeciwu
Sekcji Polskiej Ruchu
Politycznego Coexistentia-Wspólnota wobec Stanowiska Sekretariatu Rady Rządu RC
ds. Mniejszości Narodowych (nr 04131/09 RNR), przesłanego do Komisji Petycji
Parlamentu Europejskiego, Czeski Cieszyn, 20.11.2009
Stanisław Gawlik - przewodniczący
Wprowadzenie
- Jako członkowie
Polskiej Sekcji Narodowej Ruchu Politycznego Coexistentia-Wspólnota, którzy
złożyli swe podpisy pod omawianą Petycją, wyrażamy swój sprzeciw wobec
stanowiska Sekretariatu Rady Rządu Republiki Czeskiej (dalej RC) odnośnie
Petycji nr 0620/2008. Wymienione Stanowisko otrzymaliśmy do wglądu w
angielskiej wersji językowej, więc odnosimy się do treści tłumaczenia tego
angielskiego tekstu.
Już w tytule
Stanowiska przeinaczono nazwę Petycji, dodając słówko “rzekomej” i podano, że
złożona została w sprawie polskiej mniejszości językowej (zamiast: mniejszości
narodowej) w czeskim regionie Zaolzie. Jak z tego wynika, z założenia
postanowiono umniejszać wagę ważnego problemu, do którego odnosi się Petycja.
Polska
Sekcja Narodowa Ruchu Politycznego Coexistentia-Wspólnota, od chwili swego
powstania w roku 1990, wielokrotnie wyrażała na piśmie swe poglądy w kwestii
ochrony mniejszości narodowych w RC, przekazując swe uwagi organom rządowym i
parlamentarnym RC, lecz uwagi te pozostały bez odzewu.
Jako dowód
przedstawiamy najważniejsze dokumenty dotyczące tej sprawy, opracowane przez
nas w ostatnich latach (w języku czeskim). Są to:
1. Uwagi do materiałów na Seminarium na temat
wdrażania w RC Konwencji ramowej o ochronie mniejszości narodowych z dnia
13.10.2007 r.,
2. Stanowisko Ruchu Politycznego
Coexistentia-Wspólnota odnośnie realizacji Europejskiej karty języków
regionalnych lub mniejszościowych z dnia 29.11.2007 r.,
3. Uwagi do Raportu RC “Pierwsze sprawozdanie
okresowe” przesłane sekretarzowi generalnemu Rady Europy zgodnie z art. 15
Karty (Europejska karta języków regionalnych lub mniejszościowych) z dnia
11.12.2008 r.,
4. Komentarz do trzeciego sprawozdania okresowego
w sprawie realizacji postanowień Konwencji ramowej o ochronie mniejszości
narodowych z 27.03.2009 r.
Odniesienie
do podstawowych punktów Stanowiska
A.
Statystyki demograficzne: Wierzyć się nie chce, że do zaatakowania autora Petycji i osób popierających
ten dokument swoimi podpisami, iż oczerniają Republikę Czeską, użyto jako
podstawy twierdzenia, że nie ma dowodów na stosowanie sztucznej asymilacji oraz
że podane w Petycji dane statystyczne są niedokładne i niewiarygodne.
Dowody
rzeczywistego istnienia asymilacji sztucznej są powszechnie znane i dostępne.
Możemy je przytoczyć tylko przykładowo (na dokładne wyliczenie nie starczyłoby
grubej księgi).
a) wystąpienia polskich deputowanych w
przedwojennym parlamencie Republiki Czechosłowackiej,
b) artykuły w przedwojennej polskiej prasie
wydawanej w Czechosłowacji,
c) tysiące ofiar zabitych i zakatowanych podczas
II wojny światowej,
d) dokumenty historyczne odnośnie powojennej
hekatomby Polaków i trudności z uzyskiwaniem przez nich w czeskich urzędach
dowodów lojalności politycznej wobec Czechosłowacji, które Czesi traktowali
jako warunek dalszego pobytu na terenie Czechosłowacji, włącznie z ponownie
inkorportowanym Zaolziem (tzw. národní spolehlivost),
e) reforma administracyjna w czasach komunistycznych,
polegająca na likwidacji powiatu czeskocieszyńskiego (gdzie ludność polska
stanowiła większość) i przyłączenie jego części do powiatów Karwina i
Frydek-Mistek gdzie (w tym drugim przypadku) ta większość automatycznie stała
się mniejszością, ponieważ powiat frydecko-mistecki był już czeski oraz
tworzeniu na Zaolziu gmin zbiorczych w taki sposób, aby miejscowości z przewagą
ludności polskiej automatycznie straciły swoją samodzielność i możliwość
samostanowienia,
f) wprowadzenie po roku 1990 jednostronnie
ukierunkowanej, liberalnej polityki ślepej ręki rynku, nie sprzyjającej
rozwojowi demokratycznych zasad samo-stanowienia narodowego.
Powyższe
oraz inne przykłady dowodzą, że w ogóle nie może być mowy o niewymuszonej i
naturalnej asymilacji.
Warto się jeszcze
odnieść do twierdzenia o braku zdolności reprodukcyjnych omawianej mniejszości.
Autorzy Stanowiska wychodzą, jak widać z założenia, że odnośna funkcja
fizjologiczna u polskiej mniejszości zawodzi.
B.
Szkolnictwo: Twierdzenie
autorów Stanowiska, iż problematyka kształcenia polskiej mniejszości jest
obecnie jednym z priorytetów okręgu morawsko-śląskiego jest nie do końca
prawdziwe. Narastający ubytek liczby uczniów zmusza wprawdzie organy
administracyjne do podejmowania pewnych populistycznych kroków, ale
najważniejsze - jak dotrzymywanie zasad przyznawania wyjątków, łączenie szkół
(niby to z przyczyn ekonomicznych), problemy dostępności komunikacyjnej i
przerzucanie ciężaru utrzymywania szkół na samorządy lokalne - to w chwili
obecnej największe problemy polskiego szkolnictwa narodowego w RC. Stan obecny
nie byłby jednak tak tragiczny, gdyby nie uwarunkowania historyczne, omówione
już w punkcie dotyczącym statystyki demograficznej.
C.
Konfiskata mienia: Konfiskata
mienia przedwojennych polskich organizacji, którym po wojnie - na mocy
bezprawnego zastosowania dekretów Benesza - uniemożliwiono wznowienie
działalności, a ich majątek, już w czasie reżymu komunistycznego, na mocy
decyzji Wojewódzkiej Rady Narodowej w Ostrawie, przekazano samorządom lokalnym,
jest faktem niezaprzeczalnym i nie można tu mówić o niezasadnej skardze.
Ponieważ całości skonfiskowanego mienia w nienaruszonej formie nie sposób już
odzyskać, nasz Ruch zwracał się już kilkakrotnie do organów decyzyjnych
Republiki Czeskiej z propozycją potraktowania tego skonfiskowanego mienia jako
inwestycji przejętej i przekazywania przez czas określony odsetek od jej
wartości, jako rekompensaty za nieuzasadniony zabór mienia. Doroczne sumy z
tych odsetek można by wówczas dzielić przez sprawdzoną liczbę zarejestrowanych
członków istniejących polskich organizacji, co nie powinno by mieć wpływu na
wysokość dotychczasowych dotacji i projektów, skierowanych na realizację
określonych przedsięwzięć polskiej mniejszości narodowej. Argumentacja autorów
Stanowiska jest nie do przyjęcia, albowiem kryteriów przyznania rekompensaty, z
uwzględnieniem sposobu zagarnięcia mienia, nie spełnia w Republice Czeskiej
żaden inny podmiot.
D.
Konwencja ramowa o ochronie mniejszości narodowych w RC, a monitoring Konwencji
ze strony Rady Europy: Konwencja
ramowa w zasadzie nie została wdrożona do porządku prawnego RC, zaś twierdzenie
autorów Stanowiska, że wdrożono ją poprzez jej przyjęcie, jest złudne.
Zwracaliśmy na to pisemnie uwagę m.in. w załączonym dokumencie nazwanym “Uwagi
do materiałów na Seminarium na temat wdrażania w RC Konwencji ramowej o
ochronie mniejszości narodowych z dn. 13.10.2007 r.
To właśnie
sposób monitorowania przez Radę Europy wiarygodności przesyłanych sprawozdań
nas skłonił do poparcia naszymi podpisami omawianej Petycji. Okazję do
osobistego zapoznania się ze sposobem monitorowania faktycznego stanu rzeczy
mieliśmy w związku z prezentacją dokumentu “Uwagi do Raportu RC “Pierwsze
sprawozdanie okresowe” przesłane sekretarzowi generalnemu Rady Europy w myśl
artykułu 15. Karty (Karta języków regionalnych lub mniejszościowych)” z dnia
11.12.2008, kiedy to nie umożliwiono nam dokładnego uzasadnienia naszych
uwag przed trzyosobową Komisją ekspertów Karty, która specjalnie przybyła w
celu wyjaśnienia zastrzeżeń. Pomimo tego, że swoje uwagi przesłaliśmy do
Strasburga na piśmie, nie otrzymaliśmy żadnej odpowiedzi.
E.
Umowa o ochronie mniejszości narodowych w myśl art. 18 Konwencji ramowej RE: Należy podkreślić, że powoływanie się na
Umowę pomiędzy Czeską i Słowacką Republiką Federacyjną z 1992 roku oraz
wcześniejsze porozumienie międzyrządowe z 1991 r . trąci anachronizmem i
potwierdza tylko fakt, do którego przyznano się w Stanowisku, że porozumienie
międzyrządowe nie zostało opublikowane w Dzienniku Ustaw i w związku z tym
faktem lege artis nie istnieje. Chodzi nam o to, aby w obecnej sytuacji, obie
wysokie strony - Republika Czeska i Rzeczpospolita Polska, z racji
przynależności do społeczności europejskiej, wspólnie podjęły się opracowania
umowy pozwalającej na pełne poszanowanie zasad obrony tożsamości narodowej
polskiej mniejszości narodowej w Republice Czeskiej, w celu zapobieżenia
dalszym tendencjom asymilacyjnym.
F.
Podsumowanie: Autorzy
Stanowiska, próbują w zakończeniu udowodnić, że autor Petycji pan Józef Staniek,
a w konsekwencji i osoby, które poparły ją swoimi podpisami, bezpodstawnie
oskarżają Republikę Czeską. My uważamy jednak, że przemilczanie podstawowych
faktów, które utrudniają wdrażanie zasad ratyfikowanych europejskich aktów
prawnych do czeskiego prawodawstwa i lekceważenie negatywnych działań
biurokracji, które w społeczności większościowej rodzą nienawiść i ksenofobię w
odniesieniu do mniejszości, są z międzynarodowego punktu widzenia dla Republiki
Czeskiej szkodliwe. Z tego powodu wzmiankę na temat około 100 milionów koron
czeskich przelanych w ciągu ostatnich 10 lat z budżetu państwa na potrzeby
mniejszości polskiej przedstawia we właściwym świetle fakt, że te dotacje
nieustannie maleją, gdyż w poprzednim dziesięcioleciu były o 50 % wyższe. Ponadto
obecne dotacje są ukierunkowane jako forma grantów i projektów dla utrzymania,
a nie dla rozwoju działalności polskiej mniejszości narodowej. Wskazywanie na
fakt implementacji ratyfikowanych umów europejskich jest również złudne z tego
powodu, że do pełnego ich wdrożenia jeszcze wiele brakuje.
Na
zakończenie pragniemy zwrócić uwagę na to, iż autorzy Stanowiska sugerują, że
Petycja nie podaje konkretnych dowodów. Przeczą temu dowody uzupełniające,
przedstawione do Petycji.
Ponadto
należy zwrócić uwagę na to, iż Petycja nie ma na celu oskarżania Republiki
Czeskiej, lecz tylko zwraca uwagę na sposoby zapobieżenia obecnemu stanowi
rzeczy, w związku z czym jest pożyteczna dla pracy Parlamentu Europejskiego,
dla eliminacji analogicznych sytuacji w innych krajach Wspólnoty.
Załączniki:
czeskie tłumaczenie
niniejszego tekstu, czeskie oryginały dokumentów wymienionych w punktach 1-4 na
str. 2 niniejszego tekstu
Do
wiadomości:
Komisja
Wolności Obywatelskich, Sprawiedliwości i Spraw Wewnętrznych PE
Międzynarodowa
Grupa ds. języków regionalnych i mniejszości narodowych PE
Sekretariat
Rady ds. Mniejszości Narodowych Rządu RC
Fundacja
Słowa Polskiego dla Zaolzia w Warszawie - Sygnatariusz Petycji do PE
Vyjádření nesouhlasu Polské Sekce
Politického hnutí Coexistentia-Wspólnota
se Stanoviskem Sekretariátu rady
vlády ČR pro národní menšiny
(č. 04131/09 RNR) Petiční komisi
Evropského parlamentu, Český Těšín, 20.11.2009, Stanisław Gawlik - předseda
Úvod - Jménem členů Polské národní sekce
politického hnutí Coexistentia-Wspólnota, kteří se podepsali pod zmíněnou
Peticí, vyjadřujeme nesouhlas se Stanoviskem Sekretariátu rady vlády ČR,
tykající se Petice č. 0620/2008. Jelikož nám toto Stanovisko bylo zpřístupněno
v anglické verzi, vyjadřujeme se k němu dle překladu anglického textu.
Stanovisko
už v záhlaví mění název Petice dodáním slůvka “údajné” a dodává, že byla podána
ve věci polské jazykové menšiny (a ne polské národní menšiny) v českém regionu
Zaolzie. Je tu vidět od samého začátku záměrné zkreslování podstaty závažného
problému, na který Petice upozorňuje.
Polská
národní sekce politického hnutí Coexistentia-Wspólnota od svého vzniku v 1990
roce, nesčetněkrát písemně vyjadřovala své názory ve věci realizace ochrany
národních menšin v ČR, které předkádala vládním a parlamentním institucím České
republiky, ty se ale nesetkaly s žádnou odezvou.
Na důkaz
přikládáme ty nejdůležitější z posledních let a to:
1. Připomínky k materiálům na Seminář o
implementaci Rámcové úmluvy o ochraně národních menšin v ČR ze dne 13.10.2007,
2. Stanovisko politického hnutí
Coexistentia-Wspólnota k realizaci Evropské charty regionálních či menšinových
jazyků ze dne 29.11.2007,
3. Připomínky k Raportu ČR “První periodická
zpráva” předložená generálnímu tajemníkovi Rady Evropy podle článku 15 Charty
(Evropská charta regionálních či menšinových jazyků) ze dne 11.12.2008,
4. Komentář k Třetí periodické zprávě o plnění
zásad stanovených Rámcovou úmluvou o ochraně národních menšin ze dne
27.03.2009.
Vyjádření k
meritu Stanoviska
A.
Demografické statistiky: Vysvětlování, že neexistují důkazy o údajných asimilačních praktikách a
tvrzení, že předkládání neprecizních a nevěrohodných statistických ůdajů, je
podkladem k osočování autora petice a jejich signatářů o pomluvu České
republiky, se zdá být neuvěřitelné.
Doklady o
tom, že násilná asimilace ve skutečnosti byla, jsou veřejně dostupné a můžeme
je jmenovat jenom obecně (proto, že podrobný výčet jednotlivých kauz by
nestačil na jednu knihu).
a) vystoupení poldských poslanců v předválečném
československém parlamentu,
b) novinové články v polském předválečném tisku
vydávaném v Československu,
c) tisíce umučených a padlých ve druhé světové
válce,
d) historické dokumenty tykající se poválečné
anabáze Poláků se získáváním tzv. loajality vůči České republice, které byly
podmínkou dalšího pobytu na území Československa a opětovně inkorportovaného
Těšínska,
e) v období působení komunistického režimu
rozdělením administrativního okresu Těšín (kde polská populace měla většinu) na
dva okresy - Karviná a Frýdek-Místek (kde tu většinu automaticky ztratila) a
vytvářením střediskových obcí v regionu Těšínska tak, aby vesnice s převahou
polské populace se dostaly automaticky do menšiny,
f) nastolení jednosměrně utvářené liberalistické
politiky slepé ruky trhu po roce 1990, potlačující rozvoj demokratických zásad
národní svébytnosti.
Tyto
příklady a jiné další svědčí o tom, že asimilace nemohla být vůbec přirozená a
nenásilná. Za zmínku stojí ještě úvaha o reprodukční schopnosti určené menšiny,
kde autoři Stanoviska předjímají, že tato fyziologická funkce u polské menšiny
selhává.
B.
Školství: Vysvětlování
autorů Stanoviska, že v současné době problematika vzdělávání polské národní
menšiny je jednou z priorit Moravskoslezského regionu není tak zcela pravdivá.
V obrovském měřítku se stupňující pokles stavu žáků nutí správní orgány k
některým populistickým krokům, ale nejdůležitější - jako dodržování zásad
udělování výjimek, slučování škol (prý z ekonomických důvodů), dopravní
dostupnost a převod povinnosti udržování škol na místní samosprávy - vytváří
největší současné problémy v polském národnostním školství. Ale současnost by
nevypadala tak hrozivě nebýt historických dopadů tak, jak byly formulovány ve
stati o demografické statistice.
C.
Konfiskace majetku: Konfiskace
majetku předválečných polských organizací, kterým po válce nebyla umožněna
činnost v důvodu protizákonné aplikace Benešových dekretů a následně
rozhodnutím Krajského národního výboru v Ostravě, v období komunistického
režimu, jejich převedením na obce je skutečnost a nemůže být v tomto případě
řeč o neopodstatněné žalobě. Naše hnutí se několikrát obracelo na ústavní
instituce České republiky, a to v tom smyslu, že celý vyspecifikovaný zabavený
majetek již není možno vcelku navrátit, ale je nutno jej chápat jako převzatou
investici a z jejích výnosu platit po dohodnutou dobu úroky, jako rekompenzaci
za zábor majetku. Roční odpočet úroků by se přerozděloval na doložené počty
registrovaných členů stávajících polských organizací. To by však neomezovalo
dosavadní dotace a projekty programů pro polskou národní menšinu. Vysvětlování
autorů Stanoviska je nepřijatelné, neboť právo na rekompenzaci z hlediska
způsobů záboru majetků nesplňuje v České republice žáden další subjekt.
D.
Rámcová úmluva o ochraně národních menšin v ČR a monitoring Rámcové úmluvy
Radou Evropy: Impementace
zásad Rámcové úmluvy do právního řádu není v podstatě zavedena a tvrzení autorů
Stanoviska, že se to stalo jejím přijetím, je zavádějící. Poukauzovali jsme na
to v našich písemných vyjádřeních jako “Připomínky k materiálům na Seminář o
implementaci Rámcové úmluvy o ochraně národních menšin v ČR ze dne 13.10.2007”
a “Stanovisko politického hnutí Coexistentia-Wspólnota k realizaci Evropské
charty regionálních či menšinových jazyků ze dne 29.11.2007”.
Právě
způsob jakým Rada Evropy monitoruje věrohodnost předkládaných zpráv byla
příčinou k přistoupení svými podpisy ke zmíněné Petici. Se způsobem, jakým se
monitoruje skutečný stav věcí, jsme měli možnost se osobně setkat v průběhu
prezentace “Připomínky k Raportu ČR” - První periodická zpráva předložena
generánímu tajemníkovi Rady Evropy podle článku 15 Charty (Evropská charta
regionálních či menšinových jazyků) ze dne 11.12.2008”, kde před tříčlennou
Komisí expertů Charty, která přijela ujasnit si některé připomínky k První
periodické zprávě, jsme neměli možnost důkladně zdůvodnit své připomínky.
Přest, že jsme písemný materiál zaslali do Štrasburgu, žádné vyjádření k němu
jsme neobdrželi.
E.
Smlouva o ochraně národních menšin v souladu s § 18 Rámcové úmluvy RE: Je nutno zdůraznit, že odvolávka na
Smlouvu mezi Českou a Slovenskou federativní republikou a Polskou republikou z
1992 roku a dřívější mezivládní dohodu z roku 1991 zavání anachronismem a
potvrzuje jenom to, co přiznává Stanovisko, že mezivládní dohoda nebyla
zveřejněna ve Sbírce zákonů a tím neexistuje lege artis. Jedná se nám o to, aby
v současné situaci, obě smluvní strany, tzn. Česká republika a Polská republika
jsouce členy Evropského společenství, přistoupily k vypracování Smlouvy umožňující
plné respektování zásad národnostní svébytnosti polské menšiny v České
republice a tím předešly dalším asimilačním tendencím.
F.
Vyjádření: Autoři
Stanoviska se ve svém závěru snaží přesvědčit o tom, že autor Petice pan Józef
Staniek, a potažmo také signatáři, kteří ji podepsali, bezdůvodně žalovali
Českou republiku. Máme však zato, že zamlčováním podstatných záležitostí, jež
ztěžují implementaci zásad ratifikovaných Evropských Úmluv do právního řádu
České republiky a zlehčováním byrokratických praktik, které ve většinové
společnosti vyvolávají xenofobii a nevraživost vůči menšinám, způsobují z
mezinárodního hlediska mnohem větší škodu České republice. Proto zmínku o cca
100 mil. Kč převedených ze státního rozpočtu za posledních 10 let pro polskou
menšinu uvádí na správnou míru fakt, že dotace se neustálé snižují, neboť v
předchozím desetiletí byly o 50 % větší a také to, že současné dotace směřují
jenom formou grantů a projektů na udržení, a ne na rozvoj života polské národní
menšiny. Operováním realizací implementace ratifikovaných evropských úmluv je
také zavádějící proto, že k plnému završení tohoto stavu je nutno ještě mnoho
vykonat.
Závěrem
musíme upozornit na to, že ve Stanovisku se operuje tím, že Petice neuvádí
konkrétní důkazy. Nerozumíme tomu ve smyslu neuvádění připomínek k doplňujícím
důkazům předložených k Petici.
Také je
třeba mít na zřeteli, že Petice neslouží jako obžaloba České republiky, ale
upozorňuje na způsoby, jakými je možno předejít současnému stavu a tím je
prospěšná pro práci Evropského parlamentu v předcházení obdobným situacím v
jiných zemích Evropského společensví.
Přílohy
(viz str. 2, bod 1-4)
Na
vědomí:
Komise
občanských svobod, spravedlnosti a vnitřních věcí EP
Mezinárodní
skupina pro národní menšinové a regionální jazyky EP
Sekretariát
Rady pro národnostní menšiny vlády České republiky
Fundacja
Słowa Polskiego dla Zaolzia ve Varšavě - signatář petice do EP
Projev pana Lajose Szénasiho,
chargé d affaires a.i.
Velvyslanectví Maďarské
republiky v ČR
na slavnostním shromáždění k
uctění památky
zakladatele uherského státu,
krále Svatého Štěpána Prvního,
které uspořádala Maďarská
národní sekce politického hnutí
Coexistentia-Soužití v Praze
dne 20. srpna 2009
Vážené dámy, vážení
pánové,Milí přátelé,
oslavujeme den Sv. Štěpána. Tento den je svátkem všech Maďarů tady v
Karpatské kotlině a na celém světě. Sv. Štěpána může oslavovat každý národ,
kterého byl také králem a které byly částí jímž založené země.
Velikost a úcta krále Sv. Štěpána a úcta k němu je univerzální. Maďaři jej
ihned po jeho smrti začali označovat jako blahoslaveného, po staletích se k
němu uchylovali, jeho hledali v nesnázích. Komunity Maďarů do dnešního dne cítí
potřebu poukázat na velikost Sv. Štěpána, aby ze sbírek mu postavili sochu, jak
tomu bude např. zítra na slovenské straně města Komárna, kde se odhalení
pomníku zúčastní i maďarský prezident, László Sólyom.
Svatého Štěpána nazývají nejčastěji zakladatelem státu. A skutečně, za
svoje bytí, setrvání, samostatný vývoj a za naše místo v Evropě západního světa
můžeme děkovat tomu, že Štěpán založil maďarské království. Své zemi dal
moderní státnost, státní řízení, právní bezpečí, mezinárodní uznání, váhu,
kulturu a vyznání.
Král Štěpán důsledně prosazoval i princip organizaci státu převzatý od
Říma, nechtěl učinit svoji zemi zemí jednoho národa. Obyvatelům, kteří tady
žili dříve a přizvaným hostům nechal jejich jazyk i jejich zvyky.
Hranice maďarského státu a území, obývaných Maďary nikdy nebyly totožné.
Součástí maďarského státu byly i jiné národy a jsou jeho součástí i nyní. Část
Maďarů zase - nejednou ta větší část - žila mimo hranice maďarského státu. Mezi
tím ale, co se hranice měnily Maďaři zůstávali stále na těch místech, kde se
usadili v dobách Sv. Štěpána. Je to zřejmé z místopisných názvů, o tom svědčí
archeologické nálezy, jakož i jazykové památky.
Hranice státu - ať byly kdekoli - nikdy nezlomily jednotu maďarského
národa. O maďarském národu v kulturním smyslu slova mluvíme nezávisle na státní
příslušnosti a místa pobytu. Uchovat a posilovat jednotu tohoto maďarského
národa je povinnost, která vyplývá z odkazu Sv. Štěpána. Toto si uvědomovala i
maďarská vláda, když si vytyčovala cíle své zahraniční politiky. Podle programu
vlády naši politickou doktrínu můžeme v krátkosti shrnout následovně: Maďarsko
je členem dvou spojenectví na základě hodnot: NATO a Evropské Unie. Tato dvě
spojenectví jsou ta, která určují pole působnosti zahraniční politiky Maďarska,
a v rámci těchto dvou uskupení, koordinovaně s našimi spojenci provádíme
průhlednou a zásadovou politiku.
Význačnou otázkou maďarské zahraniční politiky je sousedství, vztahy se
sousedními zeměmi a jako součást toho vzájemné vztahy s menšinami. Důležitým
cílem je urovnání historických “suků” se sousedními zeměmi a toto se netýká jen
zemí, které čekají na vstup do Evropské unie, ale i na sousední země, které již
členskými zeměmi Unie jsou. S těmito zeměmi nás bez výjimky spojuje při stále
se rozšiřujících hospodářských stycích i tam žijící maďarská menšina a s mnoha
z nich nás spojují menšiny žijící v naší vlasti, které se hlásí ke svým
majoritním národům.
Menšiny v těchto zemích vnímáme jako posilující a ne jako oslabující faktor
našich vztahů, a naší snahou je, aby nás menšiny spojovaly a ne rozdělovaly. Je
tomu tak, nehledě k velmi málo výjimkám.
Není možno nechat beze slov události posledních několik týdnů a měsíců,
které se nastaly ve slovensko - maďarských vztazích. Vláda zastává názor, že
Maďarsko, jako každá země má za úkol dodržovat ty menšinové normy, které nás
zavazují na základě Maďarskem podepsaných mezinárodních smluv. Považujeme za
základní evropskou hodnotu úctu k právům menšin v domácí politice a zároveň
požadujeme od každé země Evropy, aby také dodržovala na Evropu charakteristické
normy menšin.
Je politováníhodným jevem, že otázka menšin se stává v některých zemích
příliš často vnitropoliticky motivovanou otázkou. Některé vnitropolitické síly
provozují určité existenční nacionalizmus a neodůvodněným podněcováním
nacionalizmu si pokoušejí pro sebe vytvořit politickou základnu a takto si zajistit
politickou existenci, nebo přežití. Právě proto opakovaně zdůrazňovala maďarská
vláda, že Maďarsko není iredenta, že Maďarsko územní požadavky nemá.
Je důležité toto vyslovit, jelikož když je toto vysloveno, můžeme říci, že
nyní už není nikterak podloženo to, aby někdo v jiné zemi s tímto vyhrožoval a
aby se na těchto základech snažil zavádět takové zákony, které působí újmu na
právech menšin. Toto není politika XXI. století. Maďarsko toto beze slova
nechat nemůže.
Úkolem každé maďarské vlády je dosáhnout toho, aby maďarská menšina v
sousedních zemích měla ta samá práva, jaká zajišťuje Maďarsko tam žijícím
menšinám.
Děkuji za vaši ctěnou pozornost.
14.11.2009 - wybory wojewódzkie
na Słowacji
14.11.2009 - krajské volby na
Slovensku
14.11.br.
odbyły się na Słowacji wybory wojewódzkie połączone z wyborami wojewodów.
Prezentujemy wyniki 1. tury wyborów dotyczące mandatów zdobytych przez
poszczególne partie wyborcze / 14.11.tr. se konaly na Slovensku krajské
volby spojené s volbou županů. Zveřejňujeme výsledky 1. kola voleb, které se
týkají získaných mandátů jednotlivými volebními stranami
Volby do krajských samospráv a
županů na Slovensku
MKP:Híd = 40 : 2 píše v úterním čísle “Ujszo”. Jedná
se o volby do krajských samospráv a na župany na Slovensku, které proběhly v
sobotu 14.listopadu t.r. Na jihu Slovenska , kde měli možnost volit do
zastupitelstev a na župany Maďaří se rozhodovalo o tom, která maďarská frakce
uspěje a tak získá legitimní mandát se úspěšně ucházet o místa ve slovenském
parlamentu ve volbách v roce 2010.
S
uvedeného výsledku jednoznačně uspěla Strana maďarské koalice vedená P.Csákým.
Nesplnily se tak sliby bývalého lídra teto strany B.Bugára, že jenom ve
spolupráci s umírněnými Slováky je možno docílit dobrých výsledků ve volbách.
Podrobnější
rozbor dosažených výsledku maďarských voličů ukazuje , že v okresech kde
kandidovali samostatně MKP a Híd byl výsledek 35 : 2. V Bratislavském volebním
obvodu kde MKP šla do voleb v široké pravicové koalicí získala dalších 5
mandátů a Híd získal další mandát v koalici ze Stranou zelených v Detvanském
kraji. Tak, že ve skutečností výsledek je 40 : 3. To znamená, že v
Bratislavském kraji na 44 mandátů má MKP 5 zastupitelů a Híd 1, v trnavském
kraji na 40 mandátů má MKP 11 zastupitelů a Híd 1. V trenčínském kraji na 45
zastupitelů nezískaly maďarské strany žádný mandát V nitranském kraji na 54
zastupitelů MKP získalo 13 mandátů, ale Híd 0. V žilinském kraji obě frakce
Maďarů nezískaly žádný mandát. V banskobystrickém kraji na 49 zastupitelů MKP
získalo 7 mandátů a Híd 1. V prešovském kraji na 62 zastupitelů Maďaří
nezískali žádný mandát. V košickém kraji na 57 zastupitelů MKP získala 4
mandáty. Zajímavé je však sledování ve kterých okresech si maďarští rivalové
tak překáželi, že diky roztržky ani MKP jak zároveň Híd nezískali žádný mandát
nebo podstatně ovlivnili počet získaných mandátů. Rivalita soupeřících
maďarských frakcí měla podstatný vliv na to, že jím unikly mandáty v okresech
Galanta, Rimavská Sobota, Velký Krtíš, Rožňava a Trebišov. Více ale bolí, že
žádné mandáty nezískali v okresech Levice, Nové Zámky a Košice - okolí. Tím jím
uniklo asi 10 dalších mandátů.
Současné
volby županů také ukázaly, že roztržka maďarských politiků podstatně ovlivnila
úspěch ve volbách maďarských kandidátů. Tak ve volebním kraji nitranském z
listiny MKP na post župana byla nominovaná Agnes Bíro, která skončila druha ze
ziskem 26,94% odevzdaných hlasů. V trnavském kraji byl nominován za Híd Gábor
Gál , který jako druhý získal 17,69% odevzdaných hlasů.
Přesto
všechno je nutno zdůraznit, že většina Maďarů se nenechala zviklat a odevzdala
hlasy pro MKP, která si za celé období svého působení na Slovenské politické
scéně vydobyla respekt a obdiv.
Stanisław Gawlik
Frekwencja
wyborcza / Volební účast:
Bratislavský
kraj (Bratislava - BRA) 19,46 %
Trnavský
kraj (Trnava - TRN) 20,46 %
Trenčianský
kraj (Trenčín - TRE) 20,59 %
Nitranský kraj
(Nitra - NIT) 21,81 %
Žilinský kraj
(Žilina - ŽIL) 23,86 %
Bánsko-Bystrický
kraj (Bánská Bystrica - BB) 27,06 %
Prešovský kraj
(Prešov - PRE) 26,31 %
Košický kraj
(Košice - KO) 22,93 %
celkem
Slovenská republika 22,90
%
A Hnutie za demokráciu
B MOST - HÍD
C Nová demokrácia
D Občianski kandidáti
E Sloboda a Solidarita
F Slovenská národná strana
G SMER - sociálná demokrácia
H Strana maďarskej koálicie - Magyar Koálíció Pártja
K Strana rómskej koálicie - SRK
L ÚSVIT
M Kresťanskodemokratické hnutie
N Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana
O Ĺudová strana - Hnutie za demokratické Slovensko
P Občianská konzervatívna strana
R Strana zelených Slovenska
S Strana zelených
T Slobodné Fórum
U Strana občianskej solidarity
V Konzervativní demokrati Slovenska
X Demokratická strana
W LIGA, občiansko-liberálna strana
Z NOVÁ DEMOKRACIA
NK nezávislí kandidáti
Z ostatniej chwili / Aktuálně
Zjazd Delegatów PZKO / Sjezd
delegátů PZKO
W sobotę
5.11.br. odbył się w Suchej Górnej XXI Zjazd Delegatów PZKO, na którym wybrano
nowe władze - przewodniczącego i 21- osobowy Zarząd Główny i podjęto stosowne
uchwały. Z zadań, do których chce włączyć się Wspólnota-Coexistentia można
wymienić: a) zorganizowanie okrągłego stołu na temat dalszego bytu polskiej
grupy narodowościowej w Republice Czeskiej, szczególnie z myślą o zbliżającym
się spisie ludności, b) wzmocnienie pozycji PZKO w regionie poprzez udział jego
członków w samorządach gmin i województwa i ich komisjach. / V sobotu
5.11.tr. se konal v Horní Suché XXI Sjezd delegátů PZKO, na kterém bylo zvoleno
nové vedení - předseda a 21-členný Hlavní výbor. Z úkolů, do kterých se chce
zapojit Coexistentia-Soužití můžeme jmenovat: a) uspořádání kulatého stolu na
téma dalšího působení polské národnostní skupiny v České republice, zejména v
souvislosti s blížícím se sčítáním lidu, b) zlepšení pozice PZKO v regionu
pomoci účastí jeho členů v zastupitelstvech obcí a kraje a jejich komisí.